Všechny barvy kvantového zapletení.Od mýtu o Platónově jeskyni přes synchronicitu Carla Junga až po holografický vesmír Davida Bohma

Kniha je rozdelena do trí cástí. V první cásti (Intuice) se autor zabývá nejdulezitejsími hypotézami o falesné realite vnímatelného sveta. Existenci úrovne vedomí, která presahuje hmotu, predpokládali velcí myslitelé. Tuto myslenku najdeme v Platónove "Mýtus o jeskyni", v Berkeleyove "Nematerialistické teorii" a také v "Psychologii formy" (Gestaltpsychologie). Nejautoritativnejsím zdrojem jsou práce o "kolektivním podvedomí" a "Teorii synchronicity" od Carla Junga.
Ve druhé cásti (Potvrzení) autor popisuje elementárním, ale podrobným zpusobem cestu kvantové fyziky, od experimentu bariéry se dvema sterbinami Thomase Younga po jevy superpozice stavu a ??kvantové korelace. Prostrednictvím techto privilegovaných klícu je mozné porozumet kvantovému zapletení. Ve tretí cásti (Perspektivy) autor popisuje teorie vyvinuté Davidem Bohmem o "kvantovém potenciálu" o "implikovaném vesmíru a explikovaném vesmíru" a o holografické vizi vesmíru.
Vse je vysvetleno s absolutní jednoduchostí, bez pouzití matematických vzorcu a pomocí mnoha ilustrací. Lidstvo od svých pocátku chtelo prozkoumat puvod a slození vecí, objevit jejich fungování a jejich intimní úcel. Obecne pouzívanou metodou je rozebrat objekty na mensí a mensí cásti a poté je analyzovat pomocí vsech mozných technik, od vizuálního výzkumu po chemické reakce. To se deje dodnes. Napríklad pokud chce vedec objevit chemickou a fyzickou strukturu zulové kostky, rozdelí ji na mensí a mensí kousky, dokud nebude rozdelena na jednotlivé atomy.
Pokud vsak chce sám vedec zkoumat jednotlivé cástice, které tvorí atom, dostane neuveritelné prekvapení. Zulová kostka se chová jako kostka ledu. Vedec vidí hmotu, která se stává tekutou, odparuje se a mizí mezi prsty. Pevná hmota se stává energií, která vibruje. Jednotlivé cástice jsou transformovány do fluktuujících vln bez jakékoli dalsí telesnosti. Na subatomární úrovni hmota jiz není pevnou hmotou, stává se necím jiným.
Klamou nás elementární cástice. Vypadají jako pevné skvrny, pokud je nekdo pozoruje, ale chovají se jako vibracní vlny, kdyz nejsou pozorovány. Atomy prakticky obsahují pouze vakuum. Na povrchu veríme, ze se muzeme hmoty dotknout, vázit ji, manipulovat s ní a merit ji. Ale ve svém nejintimnejsím slození se hmota stává vlnou prázdnoty, energie, informací, vln nebo vibrací. To, co se nám jeví jako pevný materiál, ve své nejintimnejsí podstate jiz není pevným materiálem.
V tomto okamziku je jasné, ze jiz nemuzeme mluvit o jediné realite. V závislosti na úrovních pozorování, od extrémne malých po nekonecne velké, existuje mnoho realit, vsechny ruzné, ale vsechny naprosto pravdivé.